Umět se představit a zjistit něco málo o člověku, se kterým hovoříme, patří určitě k základním komunikačním dovednostem. Pozdravy a osobní zájmena už známe, dnes k tomu přidáme potřebná slovesa a související slovní zásobu. Začátek představování obvykle začíná uvedením našeho jména:
- (Yo) Soy + nombre. (Já) Jsem + jméno.
Soy je tvar slovesa ser (být) v první osobě jednotného čísla. Jednoznačně tak určuje o kom hovoříte (v tomto případě o sobě) a proto lze zájmeno já vynechat. Druhou možností je použití slovesa llamarse:
- (Yo) me llamo + nombre. (Já) se jmenuji + jméno.
Tady vidíte, jak je čeština španělštině podobná. U některých sloves (která končí na se, např. apellidarse, ducharse, sentarse apod.) je nutno použít zvratné zájmeno „se“, které má však narozdíl od češtiny pro každou osobu jiný tvar (v první osobě jednotného čísla tedy tvar me).
Otázky můžeme opět tvořit jak za pomocí slovesa ser, tak pomocí llamarse:
- ¿Quién eres? Kdo jsi?
- ¿Quién es? Kdo jste? (vykání)
- ¿Cómo te llamas? Jak se jmenuješ?
- ¿Cómo te llama? Jak se jmenujete? (vykání)
Jak vidíte, tvar zájmena „se“ ve druhé osobě je te. Opět nezapomeňte na akcent (čárky), které se v otázkách používají. Como (jak, jako) a quien (který) bez přízvuku se nepoužívají pro uvození otázky.
Po uvedení jména obvykle následuje zdvořilostní fráze „těší mě“:
- Mucho gusto. Těší mě.
- Encantado/encantada. Těší mě.
- Igualmente. Nápodobně/taky mě těší.
Encantado říkají muži, encantada ženy. Igualmente můžeme použít v případě, že Mucho gusto nebo encantado/a už řekl dotyčný nám.
Pokračování v některém z dalších článků.