Španělština má, narozdíl od češtiny, rody pouze dva: mužský a ženský. Slova v češtině a španělštině se obvykle v rodu neshodují! Např. láska je rodu ženského, el amor však rodu mužského.
Obvykle bývají podstatná jména rodu mužského zakončená písmenem o a ženská písmenem a:
- el chico – kluk
- la chica – holka
Můžou být však zakončena i jinak:
- el amor – láska
- el corazón – srdce
- el profesor – profesor, učitel
- la frase – fráze, věta
- la tarde – odpoledne
- la ciudad – město
A u některých podstatných jmen je rod navzdory koncovce jiný (přestože končí na a nebo o):
- el día – den
- el problema – problém
- el idioma – jazyk
- el poema – báseň
- el sofá – pohovka, gauč
- la foto – fotografie
- la mano – ruka
Je proto vhodné se slova učit včetně jejich rodu. Každý slušný slovník by měl rod u podst. jm. uvádět (např. pomocí zkratek nm a nf).
Členy
Zpravidla (ale ne vždy) stojí před podstatným jménem ve větě určitý nebo neurčitý člen. Ve španělštině máme, v závislosti na rodu, určité členy el a la a neurčité un, una.
Určitý člen se používá, pokud mluvíme o věcech jedinečných nebo blíže určených, zatímco členy un a una používáme u věcí nových, o kterých se dosud nemluvilo. Tato problematika je však složitější a momentálně nad rámec tohoto článku.
Příklad: Hay un parque cerca mi casa. El parque se llama Lužánky. Blízko mého domu je park. Ten park se jmenuje Lužánky.
Ve druhé větě používáme určitý člen, protože mluvíme o parku, který byl představen v předchozí větě. Tato věta by šla také zapsat pomocí osobního zájmena él: Él se llama Lužánky.
A nevíte někdo, kdy se používá „hay“ a kdy „es“?
Článek o této problematice se na estudiante.cz taky objeví, ale zatím nevím kdy. Pokud máš konkrétní dotaz/větu, nech si od ostatních poradit ve fóru.