Způsobů, jak se můžeme vyptávat na zaměstnání a studium, je samozřejmě celá řada. Podobně jako v češtině lze položit spoustu rozdílných a přesto stejných otázek: Kde pracuješ? Jaká je tvá profese? Co děláš? Proto uvádím hned několik variant.
Můžeme použít sloveso hacer (dělat):
- ¿Qué haces? Co děláš?
- ¿Qué hace? Co děláte? (vykání)
Nebo sloveso trabajar (pracovat):
- ¿En qué trabajas? Kde pracuješ? Jaké je tvé zaměstnání?
- ¿En qué trabaja? Kde pracujete? (vykání)
Kdybychom se ptali pomocí dónde (kde) namísto en qué, ptali bychom se na místo (tedy např. město, ulici apod.), ne na profesi jako takovou.
Případně lze využít podstatné jméno profesión (profese, zaměstnání):
- ¿Cuál es tu profesión? Jaká je tvá profese?
- ¿Cuál es su profesión? Jaká je vaše profese? (vykání)
Pokud chceme použít nějaké obecnější sloveso, můžeme zvolit třeba dedicarse (věnovat se):
- ¿A qué te dedicas? Čemu se věnuješ?
- ¿A qué se dedica? Čemu se věnujete? (vykání)
Když se chceme zeptat na studium, použijeme sloveso estudiar (studovat):
- ¿Qué estudias? Co studuješ?
- ¿Qué estudia? Co studujete? (vykání)
Při odpovídání na tyto otázky používáme výše zmíněná slovesa nebo sloveso ser (být), protože naše zaměstnání, popř. status studenta, jsou trvalejšího charakteru.
Použití slovesa ser:
- Soy estudiante. Jsem student.
- Soy estudiante de derecho. Jsem student práv.
- Soy taxista. Jsem taxikář.
- Soy profesor de español. Jsem učitel španělštiny.
Nebo lze odpovědět pomocí specifických sloves:
- Estudio en la Universidad Masaryk. Studuju na Masarykově univerzitě.
- Trabajo en un banco. Pracuju v bance.
- Me dedico a estudiar español. Věnuju se studiu španělštiny.
- Me dedico a trabajar en un estanco. Věnuju se práci v trafice.
- Mi profesión es traductor. Moje profese je překladatel.
Opět můžeme před každou větou použít zájmeno yo (já), není to však nutné.
Slovesa estudiar a trabajar se pojí s předložkou en. Estudio a trabajo jsou tvary těchto sloves v první osobě jednotného čísla.
Dedicarse je sloveso zvratné, je tedy nutné použít zvratné zájmeno (me, te, se, atp. podle osoby), např. me dedico. Používá se ve spojení s předložkou a a infinitivem.
Mi je osobní zájmeno můj/moje. Používá se ve spojení s podstatným jménem (mi profesión).