Přízvuk, nebo chcete li důraz, je ve španělštině pravidelný:
- pokud končí slovo na samohlásku nebo souhlásky s nebo n, je přízvuk na předposlední slabice (el empleado /zaměstnanec/)
- jestliže končí na něco jiného, dáváme přízvuk na poslední slabiku (např. el hotel)
- když se jedná o nepravidelný přízvuk, je označen čárkou (např. el lápiz /tuška/)
Dvě samohlásky vedle sebe
Rozlišují se silné (a, e, o) a slabé (i, u) samohlásky:
- setkají-li se spolu dvě silné, tvoří dvě samostatné slabiky (em·ple·a·do, ta·re·a)!
- pokud dvě slabé, dáme přízvuk na druhou (rui·do)
- v jiném případě bude důraz na silné (bai·le, cau·sa)
Pozor na pouhé rozlišení slov
Někdy se pomocí čárky jen rozlišuje význam slov, např. el x él (určitý člen x zájmeno on), nebo se používá čárka pouze při tvorbě otázky, jako u donde x dónde (kde). V těchto případech je výslovnost slov stejná.